Pokud se právě nyní vypravíte na kopec Radobýl nad Litoměřicemi s vrcholem v nadmořské výšce 399 metrů, můžete spatřit řadu zajímavých botanických klenotů, nemluvě o nádherném rozhledu pod vrcholovým ocelovým křížem.
Pokud se vzhůru vydáte po náročnější žlutě značené cestě od jihu, tedy ze Žalhostic, pak přibližně v polovině vzdálenosti roste mohutná a stále plodící památná oskeruše. Měl jsem v plánu zachytit ji krásně rozkvetlou, ale již tradičně jsem opět přišel pozdě, právě odkvetla. Dále po cestě jsem si to ale vynahradil. Stačí se pozorně dívat na okraje pěšiny. Zpočátku na poutníka žlutě zasvítí boryt barvířský, který na první pohled připomíná řepku. Na Radobýlu ale představuje problém, protože je nepůvodní, invazivně se tam šíří a utlačuje původní květiny. V těchto dnech jej můžeme spatřit na mnoha místech – na skalách, podél silnic a železničních tratí, na prosluněných stráních nebo všude tam, kde byla narušena půda například stavební činností. Je to léčivá rostlina, ale její použití patří do rukou odborníkům. Ačkoli květy borytu jsou zářivě žluté, dříve byla tato rostlina zdrojem modrého textilního barviva, které se z rostliny získávalo fermentací, což je odporně páchnoucí proces. Rostliny borytu na vrcholu Radobýlu byly nedávno posekány, aby se tam zamezilo jeho nekontrolovanému šíření.
Vrátím-li se k té pěšině, která vede vzhůru na vrchol, kromě borytu barvířského můžete zahlédnout nesrovnatelně vzácnější zárazy, tedy parazitické rostliny, které nemají žádné zelené listy, zato mají velice zvláštní květy na dlouhé tlusté lodyze. Mají unikátní způsob života, neboť všechny nezbytné látky, včetně vody, čerpají z hostitelských rostlin – jsou to takzvaní holoparazité. Další exempláře záraz pak při pozorném pohledu můžete spatřit na platech bývalého lomu a také na stepních svazích pod samotným vrcholem.
Opět přímo na platech bývalého lomu rostou trsy silně ohroženého kozince bezlodyžného se žlutými květy, které se jakoby vynořují z chlupatého kožíšku. Slovo „bezlodyžný“ docela přesně vystihuje vzhled rostliny, kdy listy i květy jakoby vyrůstají přímo ze země, tedy nemají stonek (lodyhu). Další atraktivní rostlinou je modřenec tenkokvětý, který opět patří mezi silně ohrožené druhy. Budete-li mít štěstí, můžete spatřit i rozkvetlou diviznu brunátnou. Nepřehlédnutelné jsou zdejší vzácné stepní trávy kavyly (kavyl Ivanův), jejichž jemné klásky krásně odrážejí světlo, vlní se ve větru jako kožešina a občas také poletují vzduchem jako dlouhá bílá „peříčka“. Je-li teplo a slunečno, stepní svahy Radobýlu nádherně až omamně voní po mateřídoušce.
Jednodušší přístup na Radobýl (s mnohem menším převýšením) je od severu, ze silnice procházející Michalovicemi. Cesta je zde taktéž žlutě značena.
Foto Jiří Svoboda
