Holý vrch nad Hlinnou na Litoměřicku je vyhlášenou lokalitou konikleců. Oba druhy, tedy koniklec otevřený i koniklec luční český, které tu rostou, patří mezi chráněné druhy. Fotografové se nejvíce těší na nejkrásnější trs kriticky ohroženého koniklece otevřeného, který roste přímo ve skalní štěrbině na Holém vrchu. Je-li pěkné slunečné jarní počasí, tak pokud si ho chcete vyfotit, někdy je dokonce potřeba vystát frontu. Více než jeden fotograf se totiž do prostoru, kde tento nádherný trs roste, nevejde. Koniklece lze označit také jako „chlupaté zvonky“. Je to luční horská trvalka. Chlupy, které pokrývají prakticky celou rostlinu, ji mají chránit před chladem. Je to taková kytka s kožíškem.
Dnes už si těžko dokážeme představit, že na Holém vrchu s typickými skalními útvary zvanými Učitel a Žáci kdysi rostly stovky trsů tohoto krásného druhu koniklece. Poté, co došlo v 80. letech 20. století k zahnojení louky, která na Holý vrch navazuje ze severovýchodní strany, koniklece otevřené zmizely. Několik málo trsů přežilo na skalnatých výchozech a na místech, kam se nedostala agresivní hnojiva. Stále zde ještě roste relativně bohatá populace koniklece lučního českého, jehož tmavě fialové zvonky jsou méně nápadné než nebeská modř koniklece otevřeného. Pro přežití těchto rostlinných druhů je nutné zabraňovat tomu, aby Holý vrch zarostl invazivními křovinami. V současnosti se na části Holého vrchu pasou ovečky, které zajišťují, aby Holý vrch zůstal opravdu holý.
V těchto dnech už květy konikleců nespatříte, kvetou na přelomu března a dubna. Pořád ale můžete spatřit jejich nápadné ochmýřené semeníky, které vzdáleně připomínají odkvetlou pampelišku. Tyto semeníky jsou zvláště efektní, pokud se v nich zachytí dešťové kapky nebo rosa.
David Surý

Author David Surý

More posts by David Surý